MEMORIAL VOL.2 Pád univerzity

Tímto vyhlašujeme druhý ročník MEMORIÁLU Pád Univerzity na připomenutí systematického selhání vzdělávacího systému na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Letos pod prasknutím skandálu o posílání sexy soukromích zpráv svěřenkyním zaměstnancem univerzity. A to opět na symbolické datum 11. září.

Standardně Každým rokem dokumentujeme, zda došlo k nápravě stavu, který byl identifikován Národním úřadem pro vysoké školy a pražským soudem v roce 2018.

Náš závazek je stejný jako v loni: dokud nebude stav napraven, budeme pokračovat v dokumentaci a upozorňování na tuto situaci. Lidé mají právo na kvalitní vzdělání, ne na marnění času a prostředků. Je nutné si uvědomit, že útoky na intelektuální vrstvu naší společnosti jsou nepřijatelné. 70 % vylučovaných na českých technických vysokých školách, 51 % vylučovaných na netechnických VŠ. Poměr vysokoškoláků k obyvatelům naší země je třetí nejhorší v EU. Na MUNI se vylučovalo i 100 % studentů z některých oborů, doslova za asistence nejen univerzitní policie, ale také úředních osob. Škole byly v roce 2018 odebrány všechny akreditace. Je nutné si uvědomit, že škola byla chycena na doslova stejné paragrafy jako v minulých totalitních režimech. Místo školy ve společném kampusu FI MUNI s právníky bylo vedení gestapa a po pádu Třetí říše byla KSČ přejmenována na Purkyňovu univerzitu. Zde se státnicovalo z vědeckého marxismu a leninismu. Tento režim se nedokáže poučit z minulosti a každý rok vyhodí z univerzity tisíce lidí. Tím tento režim překonal i totalitní systémy, které zde byly. Arogantně se tváří a vyhrožuje jen za přirovnání, a to ke stejnému paragrafu, za který byl sám přistižen za minulého režimu.

Tento memoriál vzniká jako připomínka hrůz, které se odehrály na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v letech 2006–2018, kdy byla fakulta uzavřena kvůli masivní vyhazovanosti studentů a skrytým praktikám vedení.

Systémové i přímé agresivní metody vedení školy měly za následek dehumanizaci studentů, falšování statistických dat a masové vyhazování i celých ročníků. Například zhruba 170 nových studentů na jednom oboru bylo rozděleno a dehumanizováno, přičemž do konce jich došlo kolem 10. Škola zabavovala závěrečné práce, k nim autorská práva a do dnešní doby je prodává pod hlavičkou univerzity nebo státu. V každé třídě tedy prakticky všichni propadali a byli vyhazováni.

Normalizovaný graf který ukazuje standardní geometrickou řadu studentů, která vznikla neustálými protiprávními vyhazovy studentů univerzity. Opravdu slušní pracující lidé nikdy nepochopí jak si jakýkoliv pedagogický pracovník za takové chování dokáže vzít výplatní pásku do ruku. Natož, aby si neustále stěžovali na své finanční podhodnocení. Být v sektě není cnost. Naopak je to velmi negativní lidská vlastnost.

Pracovní prostředí bylo naprosto toxické, porušovalo základní hygienické a bezpečnostní normy a vytvářelo obrovský psychický tlak, který de facto likvidoval naději studentů uspět. Docházelo k systematickému gaslightingu, brainwashingu a dehumanizaci, kdy studenti byli likvidováni jako jednotlivci i jako kolektiv. Opravdu byla škola chycena na tytéž paragrafy jako za zvěrstva kolem dvou nejvýznamnějších totalitních režimů minulého století.

Letošní memoriál je ovlivněn další kauzou na škole. Opět pedagogové obtěžují studenty a studentky a dokonce se to dostalo do celostátních novin. A dokonce to vypadá, že to bude někdo řešit. Pedagogický pracovník univerzity píše svým svěřenkyním soukromé zprávy. Některé mají dokonce sexuální podtext nebo jsou frontálně sexuální. A on to bude někdo vyšetřovat? Roky upozorňujeme na harašení zaměstnanců univerzit, kteří mají neadekvátní vztahy se studenty, studentkami nebo svěřenkyněmi nebo sv. Tykání, společné chození na pivko, dokonce děti se studentkami. A další nesmysly, které do akademického prostředí nepatří. Nebo dokonce na akademickou půdu. A dnes se někdo chytil jednoho případu a bude jej řešit. Mluvíme o škole, kde bylo běžné bez kontroly vyhodit i 100 % studentů z oboru. O škole, kvůli které byla rozpuštěna akreditační komise pro vysoké školy a všech 21 členů této komise dostalo padáka. Do vězení šel jen zlomek, především náměstek a náměstkyně. Paní předsedkyni někdo zajistil, že případ jde stále do ztracena, i když existují důkazy toho, že případ FI MUNI byl jasně zkorumpovaný. Také je překvapující, že na škole, kde byl poměr 12 mužů na 1 dívku, je opět obtěžovaná dívka. Ta mužská ješitnost: „Já mám vše hotové.“ Strašné. A muži, když je jich tam 12 ku 1, tedy obtěžováni nejsou? Kauza ukazuje alibismus českého policejního prostředí a totální kašlání výkonné složky tohoto státu na článek 14 Lisabonské smlouvy o právu na vzdělání, ze kterého je jasné, že studenti musejí mít dostatečnou šanci na dostudování. Jinak škola nemá mít akreditaci. A nemusíme si nic namlouvat: pokud šance není dodržena, je to dehumanizující týračka jak řemen.

Masarykova univerzita, co se týče případu odebrání všech akreditací v roce 2018 a následného zavedení jen primitivních oborů, aby postavené budovy FI MUNI nespadly chátráním samy na sebe, opět dokazuje, že univerzitní policie je osobní ochranka vedení a se bezpečnostním sborem nemá nic společného. Co se týče starého případu, i přes rozhodnutí Ústavního soudu, kde byla žalovaná GIBS za to, že s PČR doslova kradou spisy o útocích na Karlově univerzitě, je v Brně všem na MUNI putna, že mají odevzdat  složky osobních údajů na základě zákona o ochraně osobních údajů a něčím začít. Takže historicky poškození studenti asi nemají svůj spis. A to ani část od policie, ani část od školy. A to i přes platné ústavní rozhodnutí, že spisy mají co nejrychleji odevzdat. Co řešit nějaké platné ústavní rozhodnutí. Raději budeme psát soukromé zprávy svěřenkyním, některé se sexuálním podtextem, a necháme o sobě psát články starými brachy, kteří nás mají tak v lásce. To, že škola systematicky kryje obtěžování, víme. O tom je celý tento seriál.

Hodnocení pro rok 2026: jak již plyne výše, ani škola, ani PČR s prohraným Ústavním soudem nehodlají na základě článku 42 Lisabonské smlouvy, řádné správy a ústavního rozhodnutí odevzdat spisy historicky poškozeným studentům. Na to, abychom se dostali k nějakému reálnému vymáhání práv, když se v tomto postkomunismu prostě může nechat zmizet hromádka spisů. A některé byly nalezeny v operaci Stoka. Stejně je Národní úřad majitelům nedal. A nedivme se, že MUNI byla 52. nejlepší škola na světě a nyní je někde kolem 500. místa. Pokud se v roce 2006 s panem Fialou vrátilo uvažování komunistických pohlavárů, pak je spis od toho, aby ho vidělo pět vyvolených. A hlavně nikdo nic neřešil. Policie se celou dobu dívá jinam nebo to může svést na svého velitele, Národní úřad pro boj s organizovaným zločinem. Tam některé spisy jsou a je jim tam dobře. Protože jim tam prostě dobře má být. Tedy hodnocení pro rok 2026: splněno 0 % (a ještě vás u toho někdo sexuálně obtěžuje). Tedy F – neprospěl.

Jak nám ze seriálu plyne, tak kdejaký potentát ze školy si šel pro poslaneckou imunitu. A tudíž oddělení veřejné školy, která není státem a se státem nemá mít nic společného, je zase ovlivňováno státními zaměstnanci ze sněmovny. A jak už to tak bývá, když se chceme vrátit do rovného systému a mít mentalitu osmdesátých let, tak v tom našem školství mají, nebo už jsou, ti naši nepedagogičtí pracovníci zaměstnanci ne školy, ale státu. Takže paní naběračka ve školní menze je vlastně státní agent? Návrat STB v plné polní. Třeba je někdo naverbuje. Dneska za války v Rusku, tedy pardon, na Ukrajině.

A také se dostáváme k mojemu domovskému skandálu kde náměstek za školství pan Zácha nám tady pomalu ukončuje kauzu autostráda. Žalobce z Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci obžaloval osm lidí a jednu firmu v kauze údajně zmanipulovaných dopravních zakázek v Olomouckém kraji. Případ Autostráda projedná olomoucký krajský soud, uvedlo státní zastupitelství. To je super. Pan Michal Zácha nebyl jenom náměstek za dopravu. Ale také to byl Přerovský radní a měl na starosti školství. Tedy svoji kapsu. Jak je tedy možné že nikdo z Přerova do dnešní doby nemá spis? Článek 42 lisabonské smlouvy a zákon 106/1999 sb. je jen od Toho abychom na západě vypadli dobře. Ale kdo měl občanku z Přerova Do dnešního dne nemá svůj spis. Takže by mě zajímalo jestli opravdu státní zastupitelství řeší jenom cihly postavené na sobě a politou zem asfaltem. Nebo by mohl řešit také školy. Které kde se za takovýchto lidí nehlo prstem. 

Státní dotace půjdou dál škole, která tyto služby nikdy neposkytne, a ještě vás budou nutit narvat 10 000 Kč do sipoautomatu měsíčně, protože školství v ČR je přece navždy zdarma. Pak z principu věci nemůžeme mít vzdělanou společnost. To proto, že by na to těm podvodníkům někdo přišel. A to oni nechtějí. Důležité je dělat z lidí blbce.

A když jsem u těch politiků kde jsi každý šel pro tu poslaneckou imunitu a chce tu politickou změnu. Tak jako každý rok se podívejte už jenom na graf, který je přiložen v tomto článku. Nemusíte rozklikávat celý seriál. A následně se budeme věnovat celosvětově uznávané definici jednoho nepěkného skutku: 

“Ten, kdo vyhrožuje adolescentům újmou nebo jim hrozí jiným násilím a činí tak s cílem vyvolat strach, nátlakem ovlivnit politické rozhodování či prosadit politickou změnu, se dopouští obzvlášť závažného jednání teroristické povahy.”

Takové jednání je zvlášť zavrženíhodné, protože zneužívá bezpečí a ochranu adolescentů jako prostředek k dosažení politického cíle.

To je opravdu celosvětově uznaná definice teroristického útoku. 

Takže v pohodě drazí příbuzní, rodiče, kamarádi a drahá veřejnot. Vezmu do prvního ročníku 176 lidí na vysokou školu. ve druhém jich bude 44 a ke státnicím. V předposledním semestru 22. Po posledním 11. Ti se mi ale nelíbí tak taky polovinu nepřipustím ke státnicím vyhodím je ze školy. A ke státnicím připustím 6 lidí. Ale pozor jsem v politické straně a mám svůj politický program. Který asi nejde dodržet. Tak si ještě u státnic vyhodíme ze školy alespoň 3 z 6. A těm posledním 3 teda dáme titul. Protože by to mohl dát někdo do novin a ty by dokonce někdo četl. A asi bychom vypadali jako teroristi. Ale kdybych mohl tak vyhodím všechny. A peníze za služby nevracíme. Politická změna se musí něčím živit. 

_______________________________________________________________________________________________________________________________________________

"Nezačínáme od začátku

Zase se nám rok s rokem sešel."

A já se znovu vracím k tématu, kterému jsem už věnoval několik článků, grafů, časových řad a osobních svědectví. Ne proto, že bych potřeboval opakovat něco, co už bylo řečeno. Vracíme se k tomu proto, že problém, který byl jednou popsán, nezmizí pouze tím, že se o něm přestane mluvit.

Tento text je druhým ročníkem Memoriálu Pád univerzity. Není to nový začátek. Je to pokračování.

V prvním díle seriálu Memorial (pozn. autora, který je součástí nekonečného seriálu i se skandálech MUNI) jsem se věnoval studijním oborům, počtům nastupujících studentů a počtům těch, kteří se dostali do posledních semestrů standardní doby studia. Ve druhém díle jsem se k těmto údajům vrátil matematicky a graficky. Ve třetím díle jsem otevřel otázku projektu, autorství a nakládání s výsledky práce. Ve čtvrtém díle jsem se věnoval konkrétním osobám a odpovědnosti. Pátý díl potom původní seriál uzavřel celkovou sumarizací.

Jenže uzavření seriálu není totéž jako náprava problému.

Proto vznikl Memorial.

Proč Memorial pokračuje

Memorial není oslavou minulosti. Je připomínkou toho, co podle mého předchozího seriálu zůstalo nevyřešeno.

V minulých článcích jsem popsal prostředí, ve kterém se podle předložených grafů a výpočtů mezi počtem přijatých studentů a počtem studentů pokračujících do závěrečných semestrů objevovaly zásadní rozdíly. Tyto rozdíly jsem tehdy označil jako otázku skutečné šance studentů dokončit studium.

Nešlo pouze o jednotlivého studenta, který nezvládl jednu zkoušku. Šlo o celkové trendy.

O ročníky.

O obory.

O čísla, která se opakovala.

O studenty, kteří do systému nastoupili, ale ve výsledných statistikách už se objevovali pouze jako neúspěch, přerušení nebo vyloučení.

Grafy místo výmluv

Graf má jednu zásadní vlastnost.

Nemůže se unavit.

Nemůže zapomenout, co se stalo v předchozím ročníku. Nemůže změnit výpověď podle toho, kdo se právě ptá. Pokud je správně vytvořený a vychází z pravdivých dat, ukazuje vývoj, který se nedá zakrýt tiskovou zprávou.

V prvním díle jsem proto porovnával počet studentů, kteří do oboru nastoupili, s počtem studentů, kteří se dostali do posledního semestru standardní doby studia. Tento rozdíl jsem označil jako „šanci“ a jeho doplněk jako „náročnost“.

Nešlo mi o to tvrdit, že každý student musí školu dokončit bez ohledu na vlastní práci. Šlo mi o něco jiného.

Pokud je dlouhodobě přijímán vysoký počet studentů a současně jich do závěrečné fáze postoupí pouze zlomek, musí se instituce ptát, zda je problém pouze na straně studentů. Nebo zda má část odpovědnosti také systém výuky, výběru, hodnocení a podpory.

Vyhazovy jako statistická metoda

V předchozích dílech jsem se vracel k tomu, že v některých oborech podle mého zpracování docházelo k mimořádně vysokému odchodu studentů. V některých případech jsem pracoval také s tvrzením, že počet vyřazených nebo neúspěšných studentů se blížil úplnému počtu přijatých.

To není běžný detail.

Pokud škola přijme studenty, poskytne jim výuku a následně jich většinu nebo všechny ze studia vyřadí, musí být možné veřejně vysvětlit, co přesně se stalo. Nestačí říci, že obor byl náročný. Nestačí říci, že studenti nesplnili povinnosti. Nestačí ukázat konečný počet absolventů.

Je nutné ukázat celý proces.

Kolik studentů bylo přijato.

Kolik jich úspěšně prošlo prvním rokem.

Kolik jich pokračovalo do dalšího ročníku.

Kolik studentů studium ukončilo dobrovolně.

Kolik jich bylo vyloučeno.

Kolik jich bylo vedeno jako neúspěšní.

A především: kdo za tento systém nesl odpovědnost.

minulých textech jsem se ptal, jak může pedagogický systém fungovat v situaci, kdy ze studia vyhazují téměř všechny studenty.

Tuto otázku opakuji i dnes.

Neříkám, že každý odchod ze školy je důkazem trestného jednání. Neříkám, že každý neúspěch vznikl vinou vyučujícího. Říkám však, že při dlouhodobě opakovaném vzorci musí existovat odpověď.

Kdo kontroloval kvalitu výuky?

Kdo kontroloval statistiky?

Kdo posuzoval, zda jsou nastavené podmínky splnitelné?

Kdo vyhodnocoval, zda studenti dostávají skutečnou šanci uspět?

A kdo rozhodoval o tom, že systém bude pokračovat stejně jako předtím?

Ve svém předchozím seriálu jsem popsal, že právě tyto otázky podle mě nebyly dostatečně zodpovězeny. Proto se k nim vracím.

Ne kvůli senzaci.

Kvůli odpovědnosti.

Co zůstalo po akreditacích

Původní seriál jsem spojoval také s otázkou akreditací a s rozhodnutími, která měla podle mého popisu zásadně ovlivnit další fungování školy.

V článcích jsem popsal svůj pohled na to, co se dělo v období před rokem 2018, co následovalo po zásazích akreditačních orgánů a zda byla následná náprava skutečná, nebo pouze formální.

Dnes se ptám znovu:

Co se změnilo?

Byly změněny studijní podmínky?

Byly přehodnoceny obory?

Byly zveřejněny úplné statistiky?

Byli historicky poškození studenti informováni?

Byly vyvozeny důsledky vůči lidem, kteří podle předchozích článků nesli odpovědnost?

Dokumenty a mlčení

V každém podobném příběhu mají dokumenty stejnou váhu jako svědectví.

Bez dokumentů se z vyšetřování stává tvrzení proti tvrzení. Bez možnosti nahlédnout do podkladů se poškozený člověk jen obtížně domáhá nápravy. Bez transparentního vysvětlení vzniká prostor pro pochybnosti.

V předchozích článcích jsem proto opakovaně upozorňoval na otázku dokumentů, osobních údajů a složek, které se týkají historických událostí a konkrétních studentů.

Pokud je vydání dokumentu odmítnuto, musí být jasně uvedeno proč. Pokud jsou některé části začerněny, musí být vysvětleno na základě jakého důvodu. Pokud je dokument odmítnut úplně, musí existovat možnost přezkoumání.

Jinak se z práva na informace stává pouze teoretická možnost napsaná na papíře.

Proč znovu připomínám studenty

V centru celého Memorialu nejsou instituce.

Jsou tam studenti.

Studenti, kteří nastoupili do studia s představou, že dostanou vzdělání. Studenti, kteří věnovali škole čas, peníze a energii. Studenti, kteří podřídili svému studiu osobní život, práci i rodinné plány.

Pokud systém selže, student obvykle nemá stejnou sílu jako instituce. Nemá právní oddělení. Nemá aparát. Nemá přístup ke všem dokumentům. Nemá možnost kdykoliv vystoupit před veřejností a vysvětlit svůj postup.

Proto má smysl Memorial.

Ne jako osobní mstu.

Jako připomínku nerovnováhy mezi jednotlivcem a institucí.

Co mě přivedlo k letošnímu dílu

Letos jsem se znovu setkal s informací, která se týká bezpečí studentů a možného nevhodného chování v akademickém prostředí.

Konkrétní případ že zase nám nějaký pedagogický pracovník na půdě univerzity píše soukromé zprávy svěřenkyním. Láká je na sexy věcičky atd. A Píše oplzlé zprávy.

Takové věci mi vadí i když se zaměstnanec univerzity věnuje na půdě univerzity výuky sexy párového tance a to mu dává právo psát ženám soukromé správy a páchat soukromé návštěvy u párových dívek. Ten tanec je přeci sexy, tak proč nebýt sexy. Komu by to mohlo vadit. Nikomu. Ale o tanci je přece jiný seriál. My se zabýváme úplně něčím jiným. jako je Etika. Zodpovědnost. Dobré Mravy. Netahání drog na půdu univerzity a tak. 

Pro letošní Memorial je důležitější jiná věc.

Nová informace mi znovu připomněla, že otázka bezpečí studentů není oddělená od předchozích témat. Když instituce dlouhodobě ignoruje varovné signály, vzniká problém bez ohledu na to, zda se týká grafů, vyhazovů, dokumentů, autorství nebo mezilidských vztahů.

Proto se vracím ke starým článkům.

Proto znovu zveřejňuji grafy.

Proto znovu připomínám vyhazovy.

Proto znovu pokládám otázku, kdo kontroluje ty, kteří mají kontrolovat školu.

Nejde o jeden incident

Nechci, aby letošní text působil jako článek o jednom konkrétním případu. Není jím.

Je to opakovací díl.

Jeho cílem je připomenout, že předchozí seriál nebyl postaven na jediné události. Byl postaven na dlouhodobém sledování čísel, postupů a rozhodnutí.

V prvním díle šlo o studijní obory.

Ve druhém díle o matematický obraz vývoje.

Ve třetím díle o projekt a autorské právo.

Ve čtvrtém díle o konkrétní aktéry.

V pátém díle o sumarizaci.

V následujícím textu Škola svobodná, škola podvodná jsem se pokusil popsat, co podle mě následovalo po původním seriálu a zda se systém skutečně změnil.

A Memorial je připomínkou toho, že otázka nápravy nemůže být vyřešena pouhým oznámením, že se věci zlepšily.

Závěr

Po několika letech se vracím ke stejnému místu, odkud celý seriál začal.

Ke studentům.

Ke grafům.

K číslům.

K otázce, zda instituce poskytuje skutečnou šanci studovat, nebo pouze formálně otevírá dveře, aby mohla později vykazovat vysoký počet neúspěšných studentů.

Neříkám, že každý pedagog je odpovědný za každý neúspěch. Neříkám, že každý problém je automaticky trestným činem. Říkám, že systém, který dlouhodobě vytváří stejné výsledky, musí být ochoten vysvětlit, proč tomu tak je.

A pokud vysvětlení nepřichází, vzniká prostor pro Memorial.

Ne proto, aby se minulost nafukovala.

Ale proto, aby se na ni nezapomnělo.

Tento článek proto uzavírám stejnou otázkou jako předchozí díly:

Kdy začne být náprava skutečná a kdy přestane být pouze slovem?

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Nakonec pár statistických údajů a paragrafů z minulého ročníku.

Článek 41 Lisabonské smlouvy a systémové porušování práv občanů ze strany Policie České republiky

Česká republika dlouhodobě porušuje základní evropské standardy přístupu k dokumentům a ochrany osobních údajů, přičemž Policie ČR systematicky ignoruje jak článek 41 Charty základních práv EU, tak nařízení GDPR. Tato situace představuje závažné porušení evropského práva a má devastující dopady na oběti trestných činů, které jsou tak zbavovány svých základních práv.

Článek 41 Charty základních práv EU: Právo na řádnou správu

Článek 41 Charty základních práv Evropské unie zakotvuje fundamentální právo každé osoby na přístup ke svému spisu při dodržení legitimních zájmů důvěrnosti a obchodního tajemství. Konkrétně článek 41(2)(b) stanoví:competition-policy.europa+1

"právo každé osoby na přístup ke svému spisu při respektování legitimních zájmů důvěrnosti a obchodního a profesního tajemství"ora.ox+1

Toto právo je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces a představuje základní stavební kámen demokratické správy v Evropské unii. Lisabonská smlouva významně posílila transparentnost a rozšířila působnost tohoto práva na všechny instituce, orgány, úřady a agentury Unie.astrid-online

Porušování práv ze strany Policie ČR

Systematické zamítání přístupu ke spisům

Policie České republiky rutinně odmítá poskytnout obětem trestných činů přístup k jejich vlastním spisům, přestože jim toto právo jednoznačně garantuje jak evropské právo, tak česká legislativa. Podle českého zákona o obětech trestných činů mají oběti právo:

nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisky nebo kopie na vlastní nákladyinfovictims+1

• požadovat informace o stavu trestního řízení s výjimkou případů, kdy by to mohlo ohrozit účel trestního řízeníinfovictims

  být informovány o konečném rozhodnutí, které ukončuje trestní řízeníinfovictims

  Navzdory těmto jasným zákonným povinnostem policie tyto požadavky rutinně ignoruje nebo zamítá bez řádného zdůvodnění.

všechny díly seriálu o kterém je řeč ve článku: 

Chcete předchozí znalosti - přečtěte si můj 5 dílný novinářský seriál o uzavření Fakulty informatiky
 

Všechna práva vyhrazena: Obsah je chráněn autorským zákonem.

První část seriálu FI mu vs. Coronavirus - část 1.

První díl seznamuje s kompoziční chronoligií celého skandálu / first episode of series is about chronologi of the scandal

druhá část seriálu FI mu vs. Coronavirus - část 2. (czech) / part2

Druhá část se zabývá hloubkovým průchodem vybraných oborů / Secound episode of series is about vertical levels of statistic and scams of the Univerzity

třetí část seriálu FI mu vs. Coronavirus - část 3./part3

Třetí díl se zabývá vykradením univerzitního archivu a neodevzdáním složek a výnosů po tribunálu, který se uskutečnil/ third episode is about scam in univerzity archive and fake tribunal without sending a file to victims

čtvrtá část seriálu FI mu vs. Coronavirus - část 4./part4

Čtvrtý díl vás seznamuje s tím kdo je kdo ve skandálu fi muni / Fourth episode is about who is who in scandal FI MU

Pátá část seriálu FI mu vs. Coronavirus - část 5./part5

Kiclus Home Page (sumarizační článek- poslední oddělený díl).

Loňský díl Memorial VOL. 1: https://www.tomaskacel.eu/books/memorial-p--d-univerzity.php

Mgr. Bc. Tomáš Kácel, 
tomaskacel.eu
11. září 2026, Domaželice

Všechna práva vyhrazena. Obsah je chráněn autorským zákonem.