Katastrofální Komunikace s Dopravní Agendou Přerov

Osobní zkušenost majitele nemovitosti s labyrintem české státní správy — příběh o stavbě, která se změnila v past, o značce, která nedává smysl, a o úřednících, kteří odpovídají na otázky, které nikdo nepoložil.

Obrázek 1.: Značka v Přerově na Svépomoci, která blokuje všechny majitele řadových domů a dává jednostrannou výhodu autobusu. Podle schválených výkresů, byly vytvořeny zapuštěné patníky na této straně, s tím majitelé domů souhlasili. Suterény mají domy na této straně a musí je zásobovat. je nebezpečné chodit přes silnici se zásobami do suterénu. Na druhé straně jsou také nové patníky ale vysoké. Nenájezdové. nejsou zde suterény na zásobování. Lidé ze dne na den nemohou zásobovat své suterény (kotelny, garáže, sklady). nesmí se zde zastavit pro naložení a vyložení nákladu. Přitom je zde i nová zámková dlažba. Majitelé počítali s tím co je ve výkresech. Že zde žádná značka nebude. Do dnešní doby nemají žluté čáry 5 metrů. Také jsme na to upozorňovali.

Když renovace chodníku změní váš život

Existují věci, které člověk nečeká, když nechá zrekonstruovat chodník před svým domem. Čeká prach, hluk, měsíce staveniště a pak — doufejme — hezký nový povrch. Nečeká, že se ze dne na den ocitne v situaci, kdy je prakticky znemožněn přístup do vlastního suterénu včetně jedné místnosti s garáží. Nečeká, že ho úřady ujistí, že s celou věcí souhlasil. A rozhodně nečeká, že boj za nápravu zjevného nesmyslu bude trvat roky.

Další z mích příběhu s komunikací s agresivními úředníky, dnes jako majitele rohového domu na jedné ulici v Přerově. Nejde jen o jednu ceduli na jedné ulici. Jde o systém — o to, jak veřejná správa komunikuje (nebo spíše nekomunikuje) s občanem, o to, jak se zákon ohýbá ve prospěch formality nad zdravým selským rozumem, a o to, co se stane, když člověk odmítne přijmout absurditu jako normalitu.

Rekonstrukce, dohoda a zámková dlažba — příběh dobrých začátků

Dobrá vůle na obou stranách

Vše začalo jako běžná záležitost veřejných stavebních prací. Město Přerov přistoupilo k rekonstrukci chodníků před mým domem. Majitelé přilehlých nemovitostí, včetně mě, s prací souhlasili a aktivně s ní spolupracovali. Komunikace se stavbyvedoucím probíhala po měsíce — ne formálně přes úřední desku, ale přímou, praktickou dohodou na místě, tak jak to v podobných situacích bývá zvykem (vše má stavbyvedoucí psát do stavebního deníku který je majetek města).

Součástí rekonstrukce bylo i zpevnění části chodníku zámkovou dlažbou. Ne náhodou — právě proto, aby se na ni dalo najet, aby sloužila jako nájezdová plocha a stejně jako do posud zde majitelé domů mohly stát. Tato část byla navržena a realizována záměrně tak, aby umožňovala také vjezd vozidel. A jako přímý a logický doplněk tohoto záměru byly na straně mého domu a sousedních nemovitostí vybudovány nájezdové patníky — nízké, umožňující přejezd a nájezdy vozidel pro jejich stání částečně na chodníku k zajištění bezpečného průjezdu vozidel.

Klíčový fakt, který bude hrát roli v celém dalším příběhu: Na protilehlé straně ulice stojí patníky vysoké nové — takové, přes které vozidlo přejet nemůže. Tedy konstrukčně a fyzicky: u této ulice byla navržena a postavena s jasným záměrem, na které straně se bude zastavovat a vjíždět a stát. Nájezdové patníky na straně domu Svépomoc III nejsou náhoda. Jsou záměr. 

Měsíce staveniště, měsíce dohody

Po měsíce bylo před mým domem staveniště. Měsíce probíhaly konzultace, upřesňování detailů, schvalování postupů. Kdo byl přítomen? Stavbyvedoucí. Zástupci města. A majitelé domů, kteří den za dnem sledovali, jak jejich ulice mění podobu.

Tato přímá, faktická a prokazatelná komunikace je zásadní. Nevyplývala z výzvy na úřední desce. Vznikala z každodenní reality stavby — z toho, co se buduje, jak se to buduje a proč. Výsledek byl jasný: zpevněný chodník, nájezdová plocha, nízké nájezdové patníky. Fyzická podoba ulice vyjadřovala souhlas obou stran lépe než jakýkoliv formulář.

Ze dne na den — jak se zásobování suterénu a garáže stalo nedostupné

Značka, která přišla bez varování

A pak to přišlo. Bez diskuse. Bez upozornění. Bez dopisu předem. Bez jediného rozhovoru s majiteli dotčených nemovitostí.

Na nově zrekonstruované ulici se objevila dopravní značka B28 — Zákaz zastavení. A to ne na krátkém úseku u zastávky autobusu. Celá ulice Svépomoc III — od křižovatky — dostala tuto značku. Přesně ten úsek, kde byly vybudovány nájezdové patníky. Přesně tam, kde zpevněná zámková dlažba svými fyzickými vlastnostmi říká: zde se zastavuje, zde se vjíždí do garáže.

Absurdita situace je geometrická: nájezdové patníky jsou fyzicky instalovány proto, aby přes ně vozidla mohla přejíždět a stát. Zákaz zastavení jim zakazuje, aby se tato vozidla majitelů domů zastavila. Město tedy vlastníma rukama postavilo infrastrukturu pro zastavení a vlastníma rukama zakázalo zastavení.

§ 2 písm. o) zákona definuje zastavení:

„zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu"

§ 2 písm. p) zákona pak definuje zastavení vozidla:

„zastavit vozidlo znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče"

Jediná legální možnost, která teoreticky zbývá je právě, je § 2 písm. p) — tedy situace, kdy se vozidlo zastaví z důvodu nezávislého na vůli řidiče. Jinými slovy: porucha auta, kolona, nehoda. Tato klauzule skutečně existuje — a paradoxně je jedinou legální záchranou pro majitele domů, kteří chtějí zastavit před vlastní garáží na ulici, kde byly vybudovány nájezdové patníky. Je to absurdní, ale pravdivé: legální cesta k vlastnímu zásobování suterénu a garáže je zastavit jako by se vám pokazilo auto. Zásobování kotelny v domě a dalších nutných věcí k vlastní nemovitosti.

Český právní řád zaručuje práva k nemovitostem jako je právě jejich zásobování. Hlavní přípustný účel silnice územním plánem je právě to že se jedná o silnici k dojezdu majitelů nemovitostí k těmto nemovitostem. Aby je mohli zásobovat. Jezdit domů a žít zde. Z tohoto důvodu by zde neměl být zákaz zastavení před rodinnými domy. Kde bydlí lidé. Kvůli nim ze zákona zde byla vybudovaná pozemní komunikace. A z tohoto důvodu se dává právě toto právo jako nehmotné právo k nemovitosti. Z našeho pohledu úředníci úmyslně zamezují obsluhu nemovitostí a porušují práva majitelů. Jak tedy takové majitele obalamutit aby se v demokratické zemi těchto práv k nemovitosti zbavili? A dávat si téměř totální zákazy kam se jim zlíbí.

„Bylo to na úřední desce" — obhajoba, která přidává urážku k újmě

Argument, který zpochybňuje logiku věci

Když jsem začal věc řešit s úřady, dostal odpověď. Magistrát města Přerova, Odbor dopravně správních agend, mu sdělil, co každý překvapený citizen od úřadu slyší nejméně rád: návrh změny dopravního značení byl vyvěšen na úřední desce, bylo možné se k němu vyjádřit, tuto možnost nevyužil, a proto nelze hovořit o pochybení.

Tato argumentace je formálně správná. Ale je věcně absurdní.

Proč? Protože přímá, fyzická, každodenní komunikace se stavbyvedoucím po měsíce — komunikace, která vedla k vybudování nájezdových patníků přesně na straně, kde majitelé domů parkují  — je podstatně silnějším důkazem vědomosti a souhlasu než přečtení textu na úřední desce. Město vědělo, kdo bydlí na ulici Svépomoc. Stavbyvedoucí věděl, čí garáž leží na Svépomoc III. Pokud bylo záměrem zároveň stavět nájezdové patníky a zakázat zastavení, někdo měl povinnost tento rozpor vysvětlit. To se nestalo. Hlavně občané kteří zde bydlí schválili původní výkresy. Tedy všude v zápisech mělo být, že občané zde chtějí stát a nezbavují se svých práv. Místo toho bylo prostě občanovy řečena lež úředníku. Že oni neví že zde tuto značku nechce. Úředníci na těchto stavbách byli a tudíž nemohou tvrdit, že jim nikdo nic neřekl. Jediná možnost jak na hlasování tvrdit , že majitel domu hlasuje pro zbavení se svých práv je ten, že zamlčí tyto závažné skutečnosti. Pokud by se úředníci obtěžovali dělat chronologii případu. Hned by zjistili že zde majitelé žádný zákaz nechtějí. Já jsem přesvědčen o tom, že to vlastně věděli. Tak to zatajili. A tím použili můj hlas o nás bez nás. K připomínkování měla jít celá logika věci. Tvrzení že nikdo nepřipomínkoval je zneužití zákona.

Analogie: Komín, který byl postaven, aby byl zbourán

Představte si, že někdo přijde na váš pozemek, měsíce tam staví velký komín — se všemi potřebnými povoleními, s vaší aktivní spoluprací na projektu, se souhlasem s každou fází stavby. A pak, v den dokončení, přijde s dokladem z úřední desky a řekne: „Tady je opatření, které říká, že komín se používat nesmí. Bylo to vyvěšeno. Vy jste se nevyjádřili. Souhlasili jste." A JDE SE KOMÍN BOURAT.

Je to přesná paralela situace na ulici Svépomoc. Fyzická infrastruktura (nájezdové patníky, zpevněná dlažba) vznikla s vaším vědomím a pro váš účel. Právní nadstavba (zákaz zastavení) tento účel ze dne na den anulovala — a procedurální argument „bylo to na úřední desce" se stal štítem, za nímž se tato absurdita schovává. Nicméně úředníci ve skutečnosti věděli, že z žádnou změnou nesouhlasíme.
 

Zákon, který chrání dialog — ale ne v Přerově

Zákon č. 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu (ve spojení s § 171 a násl. správního řádu) skutečně umožňuje stanovit místní úpravu provozu formou opatření obecné povahy, jemuž musí předcházet fáze připomínek. To je správný a demokratický postup. Problém nastává, když je tento postup využíván čistě formálně — jako tick-box, ne jako skutečná konzultace.

Krajský úřad Olomouckého kraje ostatně sám v odpovědi ze dne 15. 4. 2025 přiznal, že Magistrát Přerova pochybil — neuvedl v opatření obecné povahy dostatečné odůvodnění pro umístění značky B28. Kraj tím nepřímo potvrdil, že celý proces byl veden tak, aby vyvolával pochybnosti.

Ale pak kraj dodal: pochybení v odůvodnění je procesní vada. Samotná značka je oprávněná, protože slouží veřejnému zájmu — bezpečnému příjezdu autobusů MHD. A tím věc pro kraj skončila.

Tedy po tom co jsem podali několik stížností. Stáj zjistil že ta vyhláška je špatně. Ale stejně bude nadále znemožňovat nutnou obsluhu nemovitostí. 

MHD nad vším

Krajský úřad Olomouckého kraje v dopise ze dne 15. 4. 2025 (č. j. KUOK 47877/2025) vysvětlil, proč značku B28 na ulici Svépomoc III považuje za oprávněnou:

„Z pohledu krajského úřadu je zcela zjevné, proč k němu došlo — umožnit autobusům městské dopravy bezpečný a plynulý příjezd k autobusové zastávce ve svém směru jízdy."

Podle kraje je silnice zákonem § 19 zákona o pozemních komunikacích, podle nějž je místní komunikace určena k obecnému užívání a majitelé sousedních nemovitostí si nemohou vymáhat právo parkování a užívání komunikace pouze pro svoji potřebu. 

Což je spor s předpokladem. Nikdo si tam žádné takovéto právo nevymáhá. Si tam vše totalitně zabavilo město pro Autobus. Tedy dává tzv. Jednostrannou výhodu autobusu.

To právě podle nás stěžovatelů dělá město. Dává si jednostrannou výhodu.

 § 19 zákona o pozemních komunikacích, podle nějž je místní komunikace určena k obecnému užívání (vybodovaná kvůli domům, které se zde postavili) a města si nemohou vymáhat právo parkování a užívání komunikace pouze pro svoji potřebu. V tomto případě pouze pro potřebu autobusu. A vzít všechny práva majiteli nemovitosti které k této nemovitosti má.

Nájezdové patníky nejsou soukromá investice majitele domu. Byly postaveny jako součást veřejné rekonstrukce. Jejich existence je záměrem města. A záměr města nelze rozumně vykládat tak, že zároveň chce i nechce, aby vozidla v daném místě zastavovala.

Veřejný zájem MHD: skutečný, nebo zástupný?

30 let je tady zastávka autobusu a nikdy nikdo nikoho neomezoval takovým způsobem aby si dávalo MHD jednostrannou výhodu. 

Tuto otázku si nikdo na magistrátu nepokládal — nebo ji nepokládal veřejně. Proces opatření obecné povahy proběhl formálně, s minimálním odůvodněním (které kraj sám označil za nedostatečné), a výsledkem je nejtvrdší dostupný zákaz (zastavení), tam kde fyzická realita ulice říká přesný opak.

Zákon č. 106/1999 Sb. a úředník, který odpoví, ale neodpoví

Namísto odpovědí na zákon 106/1999 sb. a poslání výkresů. Prostě jen věta. Trvám na svém vyjádření. (jméno Pavel Novák je ilustrativní)

Zákon, který garantuje právo na informace

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, patří mezi základní kameny transparentní veřejné správy v České republice. Jeho záměr je jednoduchý a zásadní: každý občan má právo zeptat se veřejné instituce na cokoliv, co se týká její činnosti, a instituce má povinnost odpovědět.vaspoverenec+1

Ne odkázat. Ne zopakovat svou dřívější pozici. Odpovědět na to, na co se ptáte.

Zákon stanoví, že povinné subjekty — státní orgány, orgány územní samosprávy, veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky — musejí poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Odpověď musí být věcná, musí reagovat na položenou otázku, a musí být poskytnuta v zákonné lhůtě.

Co se stane, když úředník místo odpovědi na konkrétní otázku napíše: „Trvám na svém vyjádření"?

Jednoduše: nesplnil zákonnou povinnost. Zákon č. 106/1999 Sb. neposkytuje možnost odpovědět na jiné otázky, než jaké byly položeny. Neposkytuje možnost odkázat na předchozí komunikaci namísto věcné odpovědi. A rozhodně neumožňuje jednoslovné nebo lakonické odmítnutí bez odůvodnění.

Právo na řádnou správu — Článek 41 Listiny základních práv EU

Tato záležitost přesahuje české právo. Článek 41 Listiny základních práv Evropské unie (součást Lisabonské smlouvy) zaručuje každé osobě právo na dobrou správu věcí veřejných:fra.europa+1

„Každý má právo, aby instituce, orgány, úřady a agentury Unie vybavovaly jeho záležitosti nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě."

 

Toto právo zahrnuje zejména:

• právo být vyslyšen před přijetím opatření, které by se ho mohlo nepříznivě dotknout
• právo přístupu ke spisu v jeho věci
• povinnost správy odůvodnit svá rozhodnutí

Olomoucký kraj ve svém rozhodnutí ze dne 15. 4. 2025 přímo přiznal, že magistrát tuto třetí zásadu nesplnil: opatření obecné povahy nebylo řádně odůvodněno. Je to přímé porušení základní zásady dobré správy — a přesto kraj tuto vadu označil za „procesní" a nemající vliv na platnost značky.

Pasivní agresivita v úřední komunikaci — symptomy případu Svépomoc III

Komunikace v případu Svépomoc III vykazuje přesně tyto znaky:

1. Odpovídání na jiné otázky. Magistrát Přerova reagoval na podnět Tomáše Kácela sdělením, že věc vyhodnotil jako žádost o informace podle zákona 106/1999 Sb. — a poskytl kopii stanovení značky. Původní věcná stížnost na logický nonsens (nájezdové patníky + zákaz zastavení = absurdita) zůstala bez věcné odpovědi.

2. „Trvám na svém vyjádření." Místo argumentované odpovědi přišlo lakonické odkázání na předchozí stanovisko — bez nových argumentů, bez reagování na nové skutečnosti předložené stěžovatelem. Taková odpověď nesplňuje zákonné požadavky, ale formálně existuje, a tedy věc „vyřídí".

3. Přenesení odpovědnosti na stěžovatele. Argument „nevyužil jste možnost připomínkovat opatření obecné povahy" implicitně říká: vaše situace je důsledkem vaší nečinnosti. Přitom aktivní komunikace se stavbyvedoucím po měsíce jasně ukazuje opak — stěžovatel byl zapojen v celém procesu, jen ne tou správnou formou.

4. Uznání vady bez nápravy. Kraj přiznal procesní pochybení, ale odmítl z něj vyvodit závěry. Tím efektivně sdělil: chybili jsme, ale to nic nemění. Takový přístup podkopává základní logiku správního práva — procesní vady mají mít důsledky právě proto, aby procedury nebyly prázdnou formalitou.

Eskalace, která neměla být nutná

Chronologie podání

Případ Tomáše Kácela dokumentuje typický průběh střetu občana s úřadem:

Následně jsem případ řešil na stanici městské policie v kanceláři s městským policistou na náměstí T.G.M. Proč? Samozřejmě že mi městská policie dala pokutu za to, že stojím před vlastním domem na zákazu zastavení. To že se věci samo neteleportují do domu ani z domu není argumentace a musí tam být logicky auto. 

Celá eskalace netrvala týdny. Trvala více než půl roku. A výsledkem není řešení — výsledkem je uzavřený případ, ve kterém stát legitimizoval svoji vlastní logickou chybu poukazem na formální procedury.

Případ se bude táhnout roky

Pokud Tomáš Kácel odmítne přijmout tento výsledek — a jsou k tomu dobré důvody — čekají ho další možnosti. Přezkumné řízení (§ 174 správního řádu) lze zahájit do 3 let od účinnosti opatření obecné povahy. Souběžně je možné podat správní žalobu. Případně se obrátit na Veřejného ochránce práv (ombudsmana), který prošetřuje nečinnost a nesprávný postup úřadů.

Každá z těchto cest znamená další měsíce nebo roky. Každá z nich je zatěžující, finančně i časově. A celou dobu stojí na Svépomoc III nájezdové patníky, které fyzicky říkají sem se vjíždí, a vedle nich značka, která říká ne.

Pro úřady: co by měly dělat jinak

Tento případ nemá být o zlých úřednících. Je o systémovém selhání procesů. 

Nicméně celé světlo do toho také vnáší vyšetřování právě na obvodu silničního hospodářství, které ovládali zkorumpovaní lidé jako Michal Zácha. A jsou vyšetřování v kauze Autostráda vrcholový představitelé ze silničního hospodářství.

Vrcholem byl telefonát mojí osobě. Kdy mi bylo nadáváno Právě vrcholovými lidmi ze Silničního hospodářství v Olomouci. Místo řešení problému. Urážky. 

• Konzultace s dotčenými osobami by měla být skutečná, ne formální. Pokud měsíce probíhá komunikace se stavbyvedoucím, je nepřijatelné, aby výsledek byl opačný tomu, co bylo komunikováno.
• Odůvodnění opatření obecné povahy musí být dostatečné — kraj to sám potvrdil. Formální pochybení by mělo mít formální důsledky, ne jen poznámku v dopise.
• Odpovědi na žádosti o informace musejí reagovat na položené otázky. „Trvám na svém vyjádření" není odpověď. Je to vyhnutí se odpovědi.
• Procesní transparentnost zahrnuje povinnost informovat přímo dotčené osoby o plánovaných změnách, pokud je jejich dotčení zjevné — a v tomto případě bylo zjevné.
•  

• Epilog: Kafka žije v Přerově

•  
• Franz Kafka napsal v románu Proces větu, která se stala symbolem: „Logika je sice neochvějná, ale člověku, který chce žít, nepodlehne."
• Právní logika úřadů v případu ulice Svépomoc III je neochvějná. Opatření obecné povahy bylo vydáno. Bylo vyvěšeno. Možnost připomínkovat existovala. Zákaz zastavení chrání veřejný zájem MHD. Vše v pořádku.

• A přesto stojí před garáží nájezdové patníky, které říkají: sem se vjíždí. A přesto stojí vedle nich značka, která říká: nesmíš. A přesto majitel domu, který měsíce aktivně spolupracoval na rekonstrukci ulice, zjistil výsledek ze dne na den, bez upozornění, bez vysvětlení.

  

•  
• To není selhání zákona. To je selhání jeho ducha. A to je selhání, o němž stojí za to mluvit.
•  
• Další přílohy článku:
•  

• 

  Na zákon 106/1999 jsme dostali totálně nečitelnou A4 (hned na začátku šetření následně je zákon 106/1999 sb. ignorován). Po stížnostech a opakované Žádosti 106/1999 sb. , že nejde na A4 kde někdo vytiskl výkres tak na formát A2. Nic přečíst se opět reagolo pasivní agresivitou. Ignorací a neposlání čitelné kopie. Přechýlení zákazu zastavení z jedné strany ulice na druhou. Akorát zvyšuje nebezpečí při Nošení zásob. Musí totiž přecházet ulici. Suterény jsou na naší straně (na protilehlé defakto nejsou), kde zákaz původně nebyl. Byl na druhé straně. S tím jsme souhlasili. Protože zapuštěné patníky jsou na naší straně. Infrastruktura je vybudovaná naopak. A je nová za statisíce korun. 

   

  

  Další nepravdivé tvrzení ze strany města: zde se jasně uvádí, že Dopravní značení je jen “Dočasné”.

  Dočasné dopravní značení upravuje zákon jinak než stálé. Tudíž jsme byli v klidu, že značka zmizí. 

  Jednalo se ale o další lež od města Přerova (podnět jsme dávali i přes aplikaci MUNIPOLOCE). Dodatková tabulka neplatí pro MHD u zákazu zastavení je například u kina Hvězda v Přerově (znamená, že autobus může zastavit i momo svoji zastávku na zákazu zastavení).

   

  

  Již v roce 2023 bylo rozhodnuto, že zákaz zastavení na naší straně se za křižovatkou ruší nábřeží Edvarda Beneše / Na odpoledni, následně je Svépomoc III. Schválené v roce 2023 že zákazy jsou na druhé straně (s čím bychom souhlasili. Celkvě tam ale něco takto zakazovat je proti 30 rokům co tam žádný zákaz není). Proč Magistrát změnil názor a jen tak dal zákaz na naši stranu nikdo neví. S MHD to nemůže mít nic moc co s dočiněním, protože v jedné lajně se třemi křižovatkami bude jednou nalevo a hned za křižovatkou napravo? Na obrázku na parcele 3672 zde je napsáno že zákaz se zde ruší. To stejné chceme i dál za křižovatkou (protože si na něj majitelé domů stěžují) tento zákaz v jedné lajně je absurdní.

   

   

  Vytvořili jsem na motivy těchto totalitních zákazů a omezování. Skeče které odkazují na tento článek. Satiricky znázorňují absurditu jednostrané výhody Autobosu. Blokaci všech ostatních kromě jednoho a dle našeho úsudku agresivní jednání úředníků místo postupu Dle článku 41. lisabonské smlouvy a zákona 106/1999 sb. celková pasivita. 

   

  Autor: Mgr. Bc. Tomáš Kácel

  Datum: 29.4.2026